O autorovi této publikace, Martinu Roháčovi, musím bohužel mluvit již jen v čase minulém. Odešel náhle a beze slova rozloučení (...a to mu také nikdy neodpustím) ve věku 27 let. Byl to skvělý kamarád, přítel, kolega sběratel a hlavně moc fajn člověk.

Martin měl hlavu plnou snů a plánů, měl spoustu zájmů, koníčků a rozdělané práce. Chyběla mu poslední zkouška k dokončení studia na vysoké škole. Po několika letech intenzivního bádání v archívech, po stovkách hodin strávených u počítače grafickým zpracováním katalogu mu chybělo jen pár drobností k dokončení a vydání této publikace. Stačilo jen pár týdnů a mohl držet v ruce jak vysokoškolský diplom, tak i svou první knihu. Bohužel, nebylo mu to dopřáno.

Tato kniha měla být pouze první z řady. Martin se chystal na zpracování jižních Čech, po nich měly přijít na řadu střední, severní a pak východní. Následovat měl katalog pivních lahví stáčíren a hostinských.

Z Martinova snu nám tu bohužel (nebo bohudík) zůstane pouze díl první – západní Čechy. Největší dík za to, že můžeme v ruce držet tuto skvělou publikaci, patří rodičům Martina Roháče. Bez jejich iniciativy by Martinova několikaletá práce skončila někde v „šupleti“. A to by byla opravdu velká škoda.

Při našich pravidelných diskuzích bylo na Martinovi vidět, že prací na této knize opravdu žije. Kdykoliv jsme spolu probírali nějaké téma nebo problém spojený s jeho knihou, tak z něj začala vyzařovat taková zvláštní energie. Okamžitě byl ve střehu, v očích se mu blýskalo a byl prostě k neudržení. Jednou jsme seděli u něj v pokoji a probírali jsme grafické zpracování nějakých lahví. Upozornil jsem ho na malý nedostatek. Šlo o láhev z prvního akciového pivovaru v Chebu – u orličky nebyl pořádně viditelný zobák. Zpočátku se čertil, ale když jsem přijel příště, zobáček byl opravený a nejen to. Předělal i ostatní erbové lahve ze západních Čech. Dělal na tom několik dní, ale výsledek stál za tu námahu.

Martin byl cílevědomý a velmi pracovitý člověk. Když něco začal, tak se tomu věnoval opravdu intenzivně a jak se říká – nadoraz. Možná toho bylo na něj v posledních dnech jeho života moc. Škola, kniha – u obojího se blížil k vysněnému konci. Cíl už byl na dohled. Jenže, Martin nedokázal dělat nic napůl – do všeho šel naplno. Možná kdyby se trochu víc šetřil, možná kdyby ho nezradilo srdíčko. Možná..., kdyby..., kdo ví?

Jedno je ale zcela jisté – bude mi tu moc chybět. A nejen mně!

Klesa Emil